Spolupracovník Haló novin Jaromír Vašek publikoval letos 24. srpna a 24. září v tomto levicovém deníku dvě rozsáhlé reportáže z Luhanské lidové republiky (LLR) a Doněcké lidové republiky (DLR). Mají titulky „Tri dny s humanitární pomocí" a „LLR: Nástupci Mladé gardy". Reportáže po úpravě a ve zkráceném znění zveřejňujeme v Slovanské vzájemnosti (jel):
„Přijel jsem na pozvání svých dobrých přátel z města Alčevsku v LLR. K Bohdance Něščeret dorazili i přátelé z Doněcku z humanitární organizace Poběda (Vítězství), aby si od Bohdanky odvezli mnoho balíků humanitární pomoci, kterou v Alčevsku organizovala a sbírala pro trpící rodiny, žijící v okrajových čtvrtích Doněcku, jež jsou denně ostřelovány ukrajinskou armádou. Tito lidé mi nabídli, abych jel do Doněcku s nimi. Nabídku jsem přijal a odjel do Petrovského okresu (Petrovky). Tak se mi naskytla příležitost poznat svět války.
Distributoři humanitární pomoci
Vadim, Lika a Ljola z Pobědy jsou dobří společníci. Je jednou z mnoha humanitárních organizací, která sbírá od dárců trvanlivé potraviny, šatstvo, hygienické potřeby, léky, hračky a rozváží je strádajícím rodinám v ostřelovaných oblastech. Vadim je z Moskvy a jak začala na Donbasu válka, přestěhoval se na Donbas a pomáhá lidem. V Petrovce mu přidělili starý rodinný domek v místní části Šachta Čeljuskinců, v němž bydlí a který slouží i jako sklad věcí. Jeli jsme silnicí, mnohde připomínající tankodrom, přes Debalcevo, Uglegorsk v bojích téměř zničený, Jenakijevo, Charcyzk a Makejevku do Petrovky, ležící na západě Doněcku. Je tady mnoho zničených a poškozených domů. V únoru 2015 zde zahynulo a bylo raněno několik lidí.
V Petrovce utichá veškerý život v 18 hodin. Lidé se vracejí domů a jsou připraveni běžet do krytů. Pokud začne střelba, všude se zhasnou světla. Přijeli jsme večer k Šachtě Čeljuskinců. Nedaleko je velký kryt. Před ním stálo několik lidí z 15členné rodiny Petrušenkových, která má sedm dětí ve věku čtyři měsíce až 16 let. Žijí v nedalekém domku. Budou trávit v krytu další noc, protože v několika minulých byla Petrovka ostřelována Ukrajinci.
Sešli jsme s Vadimem do krytu. V každé místnosti bylo místo asi pro 30 lidí. Stěny byly popsány různými vlasteneckými nápisy. Když se začalo střílet, babička Petrušenkových děvčátek Táni a Máši začala plakat a ptát se, kdy už skončí to peklo. Ukrajinci začnou střílet většinou po setmění mezi 21. a 23. hodinou. Ostřelování trvá i do čtvrté ranní.
V roce 2014 vletěla do Vadimova domku mina. Opravil střechu, udělal vodovodní přípojku, vytapetoval. Na tapetách je i obrázek Prahy. Spodní části oken domku jsou zabedněné (ochrana proti roztříštěnému sklu). Ve 22.30 začali ostřelovat obec Trudovské, tři kilometry od nás. Do krytu jsme nešli. Druhý den 6. srpna jsme jeli do centra Doněcku. Vadim tam předal na ústředí humanitárních organizací ofocené dokumenty. Odvezl si další balíky. Pak jsme se šli podívat na sochu Sergeje Bubky, rodáka z Luhansku, dodnes držitele světového rekordu ve skoku o tyči výkonem 614 cm.“
V Petrovce je také příjemcem humanitární pomoci sedmičlenná rodina Spalatových se čtyřmi dětmi. Seděli jsme na zahradě, krásná teplá noc s hvězdami, ptáci zpívali, krásné ticho. Ale zrádné. Paní Oksana vyprávěla, jak přiletěla mina kousek za jejich zahradu. Loni jí shořely všechny elektrické přístroje. Při ostřelování chodí do sklepa. Ráno v neděli 7. srpna nám sousedka oznámila, že v noci spadla mina na Trudovském do domu. Žena v něm zahynula, muž byl raněn. Dopoledne si přijela vybírat věci babička s čtyřmi dětmi z nedaleké Alexandrovky. Osud této rodiny je krutý. Máma dětí bojovala mezi vlastenci a zahynula. Staly se sirotky. Babička si vzala do péče Ruslanu (14 let) a Daniela (12), strýc Andrej a teta Olja Dášu (11) a Kirila (9). Pro věci přijeli i další lidé.
Uvítali by spolupráci s Českou republikou
V Alexandrovce od „příměří“ v únoru 2015 zahynulo deset lidí a bylo zničeno či poškozeno 300 domů. Za hranicí je ukrajinská Maijinka. Je tu i hraniční přechod mezi Ukrajinou a DLR. Loni zde najel autobus na minu, zahynulo mnoho lidí. Promluvil jsem před občany Alexandrovky, shromážděnými v jídelně. Řekl jsem jim o založení Společnosti přátel Donbasu, o chystané humanitární pomoci Donbasu a dalších chystaných aktivitách. Lidé moc děkovali za pomoc a podporu.
Po příjezdu do Luhansku vedly mé kroky do velké administrativní budovy na náměstí V. I. Lenina. V ní je rozmístěno několik ministerstev. Na ministerstvu rodiny, mládeže, tělovýchovy a sportu jsme byli přijati velmi srdečně. Zajímaly mě možnosti navazování styků mezi sportovními oddíly LLR a České republiky. Možnou spolupráci zástupci LLR vítají, ale návštěvy jsou možné pouze jednostranně. Obyvatelé LLR nemohou vycestovat za hranice - kromě cest do DLR a Ruska - i když mají ještě ukrajinské platné pasy. Víza do států Evropské unie se vydávají v Kyjevě a i kdyby se lidem z Donbasu podařilo dostat se do ukrajinské metropole, tito pro Kyjev „teroristé" či „separatisté" víza nedostanou. Zbývá tedy možnost příjezdu českých kolektivů do LLR, což by její představitelé uvítali.
Navazují na tradice Komsomolu
Tlumočil jsem českému KSM pozvání, že LLR by ráda přivítala delegaci české mládežnické organizace na Mezinárodním fóru mládeže v Luhansku. Když jsem projevil přání setkat se se zástupci Mladé gardy, Maxim Jurjevič z oddělení mládeže mě ochotně zavezl do sídla mládežníků. V sále se zrovna konalo shromáždění zástupců 14 regionálních organizací Mladé gardy (MG) měst Luhansk, Stachanov, Pervomajsk, Alčevsk, Krasnyj Luč, Sverdlovsk, Brjanka, Kirovsk, Roveňki a z okresů Antracit, Perevalsk, Latugino, Krasnodon a Slavjanoserbsk. V sále mě přivítal předseda MG Valerij Bačinskij. Dostal jsem na tomto fóru promluvit. Upozornil jsem na to, jak zkresleně se o Donbasu informuje v českých médiích kromě Haló novin. Mladí mně pak představili svou organizaci Mladá garda, sdružující mládež od 16 do 18 let. Navazuje na tradice Komsomolu z dob Sovětského svazu. Jejím vzorem jsou mladí členové stejnojmenné ilegální odbojové organizace za druhé světové války, působící právě v Krasnodonu. Současná MG chce postupně ustavit místní organizace na všech školách a vychovávat mládež k vlastenectví, pravdě, úctě k historii, chce navazovat na tradice lidu Donbasu. Už nyní pořádá mnoho rozličných akcí. Například konaných k uctění památky obětí Velké vlastenecké války a války na Donbasu 2014-2016. MG pořádá i finanční sbírky a pomáhá například dětem ve školkách.
V hornickém Stachanovu
Navštívil jsem též hornické a průmyslové město Stachanov. Je doslova utopeno v zeleni. V nedalekém městě Irmino byl v roce 1935 na šachtě číslo 22 Centralnaja - Irmino vytvořen kolektivem Alexeje Stachanova světový rekord v dobývání uhlí. Kolektiv narubal za 45 minut 102 tuny uhlí, čímž čtrnáctkrát překonal normu. Tím se zrodilo slavné stachanovské hnutí. Tento rekord padl až v roce 2010. Podařilo se to kolektivu Sergeje Šemčuka, který na šachtě Novodzeržinska - nyní Toreck - na Donbasu narubal 170 tun uhlí.
Předsedkyně regionální organizace MG Mila Šulmanová s další členkou Lížou mě dovedly na hlavní náměstí V. I. Lenina, na němž na mě čekalo dalších sedm členů místní organizace. Leninovým bulvárem jsme došli na náměstí A. Stachanova, kterému vévodí jeho socha. U té jsme se vyfotili. Vrátili jsme se na Leninovo náměstí. Na obrovské ploše se tu kromě jeho sochy nachází i Dům kultury Maxima Gorkého, nový chrám Ikony Boží matky, kino Mír, památník Velké vlastenecké války a velké tabule se jmény obětí války 2014-2016 z řad vojáků i civilních obyvatel. Nejvíce obětí civilistů ve městě bylo loni 21. ledna při jeho ostřelování Ukrajinci. Zahynula tehdy také Natálie Gusaková se čtyřletou dcerkou Alinou, k níž Mila Šulmanová se svým malým synovcem chodila na návštěvu. Ostatně západní okraj Stachanova je ostřelován dodnes.
Byl jsem také pozván do jedné místní školy, abych viděl, kde se učí v 11. třídě někteří členové regionálních organizací Mladé gardy. Další se učí v jiných školách, někteří studují na technickém institutu. Město Stachanov jsem opouštěl s krásnými dojmy a s vědomím, že v Luhanské lidové republice je díky mládeži o budoucnost postaráno.
Jaromír Vašek, Slovanská vzájemnost, č. 203, listopad 2016, str. 1,8, (kráceno)
